Letos je zvláštní rok, alespoň co se týká rození jehňátek. Nejdřív se narodila dvě velká krásná jehňata, ale neuměla se napít. Silná byla dost, ale zkrátka neuměla sát. A tak hodně zeslábla. Vždy jsme oddojili ovci, mláďata dostala i mlezivo. Zahřívali jsme je doma u kamen. Jedno to zvládlo, museli jsme ho naučit najít správné místo, odkud má sát a ještě mu cecík vkládat do tlamky. Druhé bohužel umřelo. Pak se narodila trojčata, ty se mají k světu, máma se o ně stará, ale potřebují více mléka, než jim je schopna dát. A tak je pravidelně třikrát denně dokrmujeme kravským mlékem, pro které si chodíme k sousedům. Další ovce porodila dvojčata, ale ona chce jen to starší. Druhorozenou jehničku odmítá. Tak musíme mámu pravidelně držet, aby se druhorozená mohla napít. Poslední ovce ještě nerodila, tak uvidíme, co nám přichystá za překvapení.