Mizuna, Mibuna, Komatsuna, Wasabino

…zní to jako zaklínadlo v prastarém jazyce. Ale kdepak, jedná se o asijskou listovou zeleninu. Vzdáleně jsou tyto rostliny příbuzné křenu. Liší se od sebe chutí a i vzhledem. Chuť mohou mít podobnou kedlubnám, čínskému zelí, křenu či velmi pikantní wasabi. Listy jsou různě velké, kadeřavé, hladké, okrouhlé, rovné…

Mají rády chladnější část roku. Můžeme vysévat do skleníků na začátku března, během dubna a května můžeme sít ven na záhony. Pro podzimní sklizeň vyséváme v srpnu a září. Jsou to nenáročné rostliny.

Letos je pěstuji poprvé a jsou mým favoritem mezi jarní zeleninou. Skvěle se hodí do míchaných salátů s rukolou, hlávkovým salátem, řeřichou, bršlicí.

Inspirací v pěstování mi byla skvělá knížka od manželů Svobodových „Zelenina z ekozahrady“, kde najdete vše o permakulturním zahradničení. Autorka zde píše o zeleném Wasabino: „Když jde rostlina do květu, listy pálí tak, že mně osobně při pojídání skoro lezou oči z důlků.“ Takže kdo má rád pálivé, směle do pěstování Wasabino a dalších asijských hořčic!

Wasabino